hroznatov

a místě dnešního zámku v Starém Hrozňatově stával na skále nad potokem hrad, jehož nejstarší částí je dodnes zachovaná okrouhlá románská věž s více než 3 m silnými zdmi o obvodu asi 32 m a stejně vysoká (Černá věž). Druhá věž (Shnilá) byla čtverhranná, hluboko do kály zapuštěná. Hrad Starý Hrozňatov (něm. Altkiensberg) se poprvé uvádí v r. 1217, kdy se v listině o směně statků mezi FALCkrabím Rabodem a hrabětem Jindřichem z Ortenburku objevuje jako svědek Jindřich z Kinsberku a jeho stejnojmenný syn. Z téhož roku je ve valdsaských análech zápis o tom, že 14. července 1217 zemřel hladem a v jeho věži (podle pověsti to byla Shnilá věž) Hroznata z Teplé, když zde byl uvězněn prý pro nenávist k víře. Ve srovnání s tepelským Hroznatovým životopisem (Vita Beati Hraznatac – Hroznata byl od r. 1201 správcem klášterních statků) ze 13. století jsou zde však některé vážné rozpory: v tomto rukopise není o Starém Hrozňatově ani slova, dále se tam Hroznatovo uvěznění a smrt nespojují s žádnými náboženským motivy (i jeho nepřátelé byli křesťané), nýbrž se spory politickými a hospodářskými (zejména o majetek tepelského kláštera a české hranice), jaké Hroznata prokazatelně měl s Hohenberky z Kynžvartu (a nikoliv s rytíři z Kinsberku – Starého Hrozňatova). Zdá se tedy pravděpodobnější, že Hroznatu přepadli a zajali ze msty právě lidé Hohenberků, kteří jej pak uvěznili na svém hradě Kynžvartě. Jeho záměna s podobně znějícím jménem Kinsberg (Starý Hrozňatov) se do valdsaských letopisů dostala asi omylem písaře v pozdější době.
Už v r. 1233 byl románský hrad Starý Hrozňatov přestavěn na raně gotický. Další zmínka o něm je z r. 1261, kdy se purkrabí z Gery, Plavna a Vejdy vzdali za 1000 hřiven české váhy zastavených hradů v Chebu, Vokově a Starém Hrozňatově. V r. 1315 podléhal hrad přímo králi a spravovali jej rytíři Abraham a Albert ze Sackenu. Další zprávy o Starém Hrozňatově z l. 1310 a 1320 se týkají hlavně desátků chebských měšťanů a johanitů.
Starý Hrozňatov se uvádí v listině ze 4. října 1322, jíž římský král Ludvík Bavor zastavil za 20 000 hřiven stříbra Cheb i celé Chebsko českému králi Janu Lucemburskému. Patřil tedy k nejdůležitějším hradům zdejší oblasti, a od r. 1322 byl lénem České koruny. V l. 1342 – 1360 zde vládl jako leník České koruny Arnošt Winkler z Falknova (Sokolova) a v r. 1380 Bohuslav z Hartenberka. R. 1396 jej král Václav IV. propůjčil svému nejvyššímu lovčímu Jindřichu Pluhovi z Rabštejna, který hrad koupil od chebského patricia Petra Rohrera za 1200 zlatých rýnských a 12 kop grošů českých. Po Pluhově smrti (1401) prodala jeho vdova panství městu Chebu. Město Cheb je ale už v r. 1402 prodalo za 1800 zlatých rýnských svým leníkům a měšťanům Vavřinci a Albrechtu Frankegrünerům, kteří zde vládli do r. 1470 (kdy hrad postoupili načas Albertu Sackovi) a pak v l. 1486 – 1506. Frankengrünerové drželi od r. 1440 jako zástavu hrad Hardeck (v Bavorsku) a část vsi Mýtiny, kterou jim postoupil valdsaský klášter. Spolu s Kašparem Junckerem a městem Chebem stáli na straně krále Jiřího z Poděbrad v jeho sporech s papežem Piem II. a uherským králem Matyášem Korvínem.
R. 1506 prodali Frankengrünerové Starý Hrozňatov za 3200 zlatých rýnských Kryštofu z Týna, jehož rod zde hospodařil do r. 1603. Pak zde vládli v l. 1603 – 1608 Tennerové. R. 1608 koupil Starý Hrozňatov za 36 000 zlatých rýnských rytíř Kryštof Elbogner ze Schönreldu a Ottengrünu a v jeho rodu se udržel až do r. 1658. Pravděpodobně na počátku 17. století byl hrad renesančně přestavěn.
Koncem třicetileté války, v r. 1647, Švédové hrad, tehdy už dosti zchátralý, vyplenili a vypálili, ale později byl zase částečně obnoven v barokním slohu.
V r. 1658 koupili Starý Hrozňatov od pánů ze Schönfeldu a Ottengrünu chebští jezuité. Po zrušení jejich řádu v r. 1773 připadlo panství náboženskému fondu, od něhož jej v r. 1824 koupil pražský měšťan Jan Nonner za 54 605 zlatých.
Nonner přestavěl hrad Starý Hrozňatov na pozdně barokní zámek. Ze starého hradu ponechal netknutou jen románskou Černou věž, kdežto druhou hradní věž, Shnilou, která hrozila zřícením, dal snížit na úroveň hradního mázhaus, velká síň, paláce. Přitom se prý našel starý meč a láhev, které se připisovaly Hroznatovi, a proto byly uloženy v kynžvartském muzeu. Ostatní hradní budovy byly buď od základu přestavěny, nebo nově postaveny. Část hradního příkopu byla zasypána a přeměněna v zahrady.
Nonnerovi dědicové prodali Starý Hrozňatov v r. 1872 Josef u Mindelovi z bavorského Mitterteichu, který dal na zdejším panství vykácet velkou část lesů. Panství tehdy tvořily Starý a Nový Hrozňatov, Dolní Lipina, Nový Drahov a část Kozlů. Pak se majitelé často střídali.